Brno, 8. září 2010 - Český film nemá v současnosti kontroverznější postavu, než kterou je režisér a scénárista Zdeněk Troška (57). Před několika málo dny dotočil na jihu Moravy pohádku Čertova nevěsta. Troškovo pozvání „na kafe“, jsme při tom nemohli odmítnout. „Jezdím sem hrozně rád. A to už jako dítě školou povinné na Macochu, do Brna, Znojma a později i na pouť na Velehrad se zbožnými ženami hoštickými. Je zde krásná příroda, mnoho památek a hlavně jsou zde bezvadní lidé,“ říká slavný režisér.

• Co vy a vínečko?

Přiznám se vám, že alkohol nemám rád. Jak cítím pálený alkohol, tak se mi zvedá žaludek. Občas si dám pivo, ale po prvním se začnu blbě smát a po druhém hned usnu. Miluju čaje a rajskou šťávu v jakékoliv podobě.

• Kde a jak vznikají scénáře k vašim filmům?

Chodím psát do univerzitní knihovny. Je to místo, kde nesmíte jíst, mluvit, telefonovat. Takže vám nezbývá nic jiného, než se soustředit na práci. Nic vás neruší. Doma by to bylo často: ledničko, ledničko, co v tobě zůstává? Do knihovny přijdu tak na půl devátou ráno a končím večer v sedm.

• V čem vidíte kouzlo, že vaše trilogie, Slunce, seno…. má pořád takový divácký zájem?

Všichni mi vždycky říkali, že je to pravdivé, typicky české. Mnozí se v tom poznali, ale současně se necítili uraženi. Není to sprosté, lidi to nezesměšňovalo, nepokořovalo, je to s nádechem letní nadsázky. První film jsme natáčeli v roce 1983. Tehdy jsem se na Barandově rozčílil, proč kupujeme za drahý peníze voloviny z Itálie. Řekl jsem: To jsou takový kraviny, to si můžeme natočit sami. Třeba vesnickou komedii a ještě to bude našemu divákovi bližší.

V tu dobu jsem už měl doma nerealizovaný scénář z akademie pod názvem Ta naše vesnička česká. Páni profesoři považovali tuto práci studenta čtvrtého ročníku za natolik zdařilou, že mi odpustili dokonce pátý rok studia. A tak jsem doma z krabice vytáhl tuhletu zdařilou školní práci a film Slunce, seno a jahody byl na světě. V roce 1988 jsme zjistili, že v dramaturgickém plánu studia Barrandov komedie chybí, to když za mnou přišel ředitel a povídá: Natoč něco podobného nebo pokračování.

• Co tak natočit nějaký seriál?

Už mi kvůli tomu zavolali z Novy. Tak jsem se jich ironicky zeptal: Vy jich máte málo? Zájem ale mají o historický seriál. Vybrali jsme konec 19. století, i proto, že jsou ještě dosažitelné interiéry.

• Jak to, že se na ČT vaše pohádky opakují sporadicky?

Nedělám s ní vůbec. Nevím, asi jsem nepozdravil u vrbiček, nebo jsem dámám dostatečně nelichotil. Jsem otevřenej, což se dnes nenosí. Zvláště před lidmi, u kterých vím, že jejich vzdělání zdaleka nedosahuje úrovně jejich profesního postu.

• Určitě by stálo za to, dělat večerníčky…

Udělali jsme zatím aspoň rozhlasové Příhody kapra Jakuba.

• Nechtějí vás v ČT, co tak práce někde v zahraničí?

Dostal jsem spoustu nabídek. Na Slovensku jsem dělal Rusalku a Fausta a Markétku Nabídka přišla i z Ameriky, chtěli po mně Rusalku. Vzal bych to kvůli prezentaci české kultury. Jenže pak přišli ještě s Carmen, tak jim povídám: Tu dělat nebudu, to je francouzské.

Slibovali zajímavé finance. A já na to: nejsem zlatokop, žiju velice skromně, mám v Praze byt 1+1, 31 metrů čtverečních, kde je knihovna, psací stůl, postel, pianino a tisíc knížek, a jsem nejšťastnější Troška na světě. Nikdy jsem nevzal práci, která mě neoslovila. Přečtu námět, a pokud se mi na první přečtení zalíbí, tak do toho jdu.

• Vypadá to, že jste pořád samý úsměv. Neříkejte, že vás nikdo nerozčílí?

Jo, dokáže mě vytočit lidská hloupost a omezenost. Jen se podívejte na bulvár, oni už nevědí coby.

• Co ještě nemáte rád?

Nemám rád podzim a zimu. Koncem léta bych nejraději odletěl s vlaštovkami. A nesnáším tmu, jsem ranní ptáče. Vstávám ještě dřív než slunce, a když večer zapadá, tak mám absolutně vybité baterky. Tuhle mi jedna kolegyně volala, bylo asi krátce před devátou, já mumlal přes jídlo v puse a ona se omlouvá: jé promiň, já tě ruším, ty snídáš. A já: ne, já obědvám.