Před 30 ROKY (1979), během mistrovství světa v texaském městě Forth Worth, triumfuje na kladině. Američanům chybí státní hymna, protože vítězku z Československa nikdo nečekal. Teprve když jim klavírista naší výpravy Rudolf Kyznar zabrnká melodii Kde domov můj, vytahují z archivu tu správnou desku. To vše, aby se organizátoři zcela neztrapnili i před Věrou Černou (45), sportovní gymnastkou z Brna, která se do reprezentace dostala už v jedenácti.

Jenže...je 21. ČERVNA 1980, krátce před dvanáctou. České reprezentantky mají předolympijské soustředění v Nymburce a Věra se rozbíhá k přeskoku. S doskokem přichází prudká bolest. Diagnóza zní: prasklý obratel a dvě prasklé plotýnky. Důsledek dlouhodobého přetěžování páteře. Není jisté, zda bude moci ještě někdy chodit. Dva měsíce leží v brněnské nemocnici a vůbec se nemůže hýbat. Věra Černá tak následující rok, na olympijských hrách v Moskvě, nemůže znovu útočit na nejvyšší stupínek. „Chtěla jsem tam vyhrát a potom za čtyři roky se zúčastnit ještě jedné olympiády," říká naše zatím poslední gymnastická mistryně světa se stejným křestním jménem Věra a iniciálou příjmení „Č" jako její fenomenální předchůdkyně Věra Čáslavská. Na tuto úspěšnou generaci dokázala navázat jen Hana Říčná, stříbrná na kladině z MS před 25 lety a bronzová na bradlech o dva roky později. Po nymburské tragédii a předčasném konci sportovní kariéry neměla Věra Černá život snadný. I přes handicap vystudovala VUT v Brně a gymnastice se věnovala jako trenérka.

 Před PĚTI ROKY musela být operována pro nádor na mozku, který byl velký jako pěst. „Dávali mi deset procent, přesto jsem přežila.“ Poté ochrnula na polovinu těla. Ze životního minima živí i syna. Oba přebývají v zahradní chatě. Na jedné ze stěn, obýváku a ložnice dohromady, visí památný červený trikot a 63 medailí. Mezi tím vším běhají kočky. „Mají rády jejich cinkot,“ říká s úsměvem Věra Černá. Nemůže zde samozřejmě chybět ani zlatá, takřka dokonale vyleštěná, medaile. „Každý kdo přišel, si na ni chtěl sáhnout.“ Ve třiceti se ke sportovní gymnastice vrátila. Na krátký čas „Dělala jsem i salta, žádné jen tak chození.“ V koutku místnosti jsou uloženy věci, které má ráda a něco jí připomínají. Napsala a vydala vlastním nákladem, jak sama říká - knížečku: Myšlenky, co se mi v noci honí hlavou.