Brno, 6. srpna 2012 - Kolik se toho poslední rok namluvilo a napsalo kolem životního utkání brněnského boxerského rodáka Lukáše Konečného (34). Všichni jeho příznivci byli před střetnutím s Dzinzirukem o titul profesionálního mistra správně poblázněni.

U toho ale taky zůstalo. Mezi šestnácti provazy se totiž, z důvodů zdravotních problémů soupeře neboxovalo. Stejná situace se opakovala o něco později pouze s tím rozdílem, že tentokrát nebyl pro změnu fit zase Bajsangurov. Lukáš Konečný se ale přece jen dočkal a 5. dubna se stal světovým šampionem organizace WBO v lehké střední váze, když porazil v Brně Francouze Salima Larbiho.

• Lukáši, jak je to vlastně s vaším titulem? Jste šampionem, nebo jen prozatímním?

Je to složitá věc. Byl jsem mistrem světa, dokud můj plánovaný soupeř Bajsangurov nenastoupil do ringu. Jelikož už boxoval, je teď mistrem světa on a já jsem prozatímním. Vše je ale relativně jedno, jelikož 6. října se spolu utkáme, a pak už bude jasné, kdo je, či není světovým šampionem!

• Je to, co se odehrálo v uplynulých měsících, tedy hned dvakrát se opakující příprava a dvojnásobné zrušení zápasu, něco výjimečného?

Je to věc, ze které mám vždy obavy … Bohužel se mi to již stalo. V takovém případě přijde vaše příprava vniveč, je to velmi stresující. Celá vaše práce, třeba tříměsíční, je najednou k ničemu.

• Už víte pravdu, zda se opravdu neboxovalo ze zdravotních důvodů?

Těžko říci…u Dzinziruka to byla asi finta, ale u Bajsangurova si myslím, že o zranění opravdu šlo. No uvidíme co teď napodruhé.

• Co takový kolotoč změn udělá se životosprávou?

Asi to nejde přesně popsat. To si musíte zažít, ale zároveň takovou zkušenost nikomu nepřeju. Nejde totiž jen o trénink, který sám o sobě není až tak bolestný, ale o držení životosprávy, podřizování všeho jednomu zápasu. Omezuji rodinu, spoustu toho nacestuji, trápím se v sauně, absolvuji hodně masáží i promoakcí a další. No a nakonec z toho pár dní před duelem, když už máte vlastně vše za sebou, sejde.  A nejen, že nedostanete žádné peníze za zápas, ale i ty vlastní, které jste musel vložit do přípravy, jsou k ničemu. Celý ten čas, obětování, životospráva … vše bylo zbytečné!

• Co vám po vítězném zápase nad Francouzem říkal táta?

Bohužel jeho zdravotní stav už mu toho příliš namluvit nedovolil.

• Táta vám zemřel začátkem června, pro vaše prarodiče to muselo být ještě bolestivější. Přijít o vlastní dítě…

Určitě je to mnohem těžší pro jeho rodiče, ale i pro moji mámu a sestru. Já se s tím ještě smířit dokážu, ale mrzí mě, že s ním moje děti nezažijí to, co jsem zažil já. A samozřejmě, že o zábavu s nimi přišel on!

• Raději zpátky k boxu. Bajsangurov je ze stáje bratrů Kličkových. Jaký box se dá od něj očekávat?

Nemyslím si, že by na něm měl být podepsán jejich styl. Jeho výhoda je spíš v síle této stáje nebo ve finanční jistotě. Může mít také ideální zabezpečení po tréninkové stránce, dobré sparingpartnery a podobně.

• Jaký rozdíl bude mezi Larbim a Bajsangurovem?

Bajsangurov bude boxovat doma a má mnohem více zkušeností. Bude asi odolnější, ale současně i pod velkým tlakem. Ví, že to bude mít velmi těžké. Larbi neměl na rozdíl od Bajsangurova co ztratit, on mohl jen získat.

• Je termín, tedy 6. říjen, a místo – Ukrajina – definitivní?

Pevně doufám, že je to definitivní věc! Pár dnů po dovolené už trénuji naplno a pomalu začínám znovu s dietním jídlem.

• Už jste se byl na bojišti podívat?

Byl jsem před prvním plánovaným duelem s Bajsangurovem na tiskovce v Kyjevě. Ale třeba v hale, kde se bude boxovat, se nejspíše ukážu až v den akce. Nemám potřebu to nijak kontrolovat (smích).

• Co vymyslet, aby na Ukrajinu přijelo co nejvíce fanoušků z Česka?

Jistě by se dal zorganizovat nějaký autobus, ale já na to bohužel nebudu mít čas. Samozřejmě budu vděčný za co nejvíce fanoušků na místě. Na druhou stranu nemůžu po nikom chtít, aby jel tak daleko. Počítám však, že minimálně 50 lidí mě podpořit přijede.

• Právě probíhá olympiáda - nezamrzelo vás někdy, že právě na této soutěži se vám nepodařil žádný výraznější úspěch a že jste mohl ještě chvíli zůstat v amatérském ringu a zkusit to později?

Olympijské hry byly pro mě vrcholem amatérské kariéry a mrzelo mě, že přestupem k profíkům se mi nad dalším startem zavřely dveře. Ale čekat další čtyři roky pro mě nebylo reálné.

• Co dcery, už si také někdy navlékly boxerské rukavice?

Ano, i ony si občas spolu či s kamarády zaboxují, ale je to jen sranda. Smějou se u toho a samozřejmě je to bezpečné.

• Dá se už dnes poznat, zda je některá z nich vysloveně po vás?

No, je to většinou takový mix. Starší dcera má něco ze mě i manželky a dvojčata … jedna je více po manželce a jedna více po mně. U té po mně trochu hrozí, že by chtěla dělat box, ale budeme jí to všemožně rozmlouvat. Vedeme holky ke sportu, ale ať si vyberou něco vhodnějšího pro ženy (smích).