Brno, 8. července 2011 - Triatlon se u Kočařů podědil z otce na syna. Tomáš Kočař býval za Československa dlouhá léta jediným, kdo od nás mohl světovým borcům šlapat úspěšně na paty. Jeho syn Lukáš (18) byl zvolen za loňský rok sportovním objevem Brna a patří v českém triatlonu k největším nadějím. Letos již stihl kupříkladu vyhrát a skončit třetí na závodech evropského poháru juniorů.

• Lukáši, tlačil vás někdo do triatlonu? Vždyť jste obouval i kopačky…

Pravděpodobnost, že bych fotbal hrál někde na ostrovech, nebo ve Španělsku, je velmi malá a česká liga za moc nestojí. K triatlonu mě postupně nasměroval taťka, ale hlavní rozhodnutí bylo na mně. Nyní jsem už triatlonistou tělem i duší a neměnil bych.

• První triatlon jste absolvoval už ve dvanácti. To je docela brzy, ne?

Když to porovnám s gymnastikou, tak odjet první triatlon ve dvanácti není nic zvláštního. V závodech českého poháru bojují dnes benjamínci, kterým je osm roků. Navíc premiérový triatlon prozradí dotyčnému, zda ho to bude vůbec bavit, zda mu to půjde a další. Specializovaná příprava, to je už něco úplně jiného. Já s ní začal až v patnácti.

• Která z disciplín vám sedí nejvíce?

Nejsilnější je pro mě pravděpodobně kolo, protože na něm závody dokážu rozhodnout. To ale musí být samozřejmě podloženo tím, že dobře vyplavu, i když ani s tímto problém nemám. Na běhu stále pracuji, neboť světové podniky se rozhodují především zde.

• Za vzor máte Lance Armstronga. Málokdo ale dnes už věří, že by úspěchy získal bez dopinku…

Kdosi napsal: „I kdyby neexistoval doping, Lance Armstrong by stejně byl sedminásobným vítězem Tour de France.“ Mě ale spíše imponovala jeho osobnost a na jeho vítězných etapách jsem v mládí vyrůstal.

• Máte ještě šanci se probojovat do Londýna na olympiádu 2012?

Bohužel, v triatlonu je kvalifikační systém pro aktuální formu znevýhodňující. Kvalifikace trvá téměř dva a půl roku, takže účast na olympiádě je pro mě dnes již pravděpodobně nereálná.

Petr Podroužek