Ústavní soud totiž podle Langáška odmítl návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení části zákona týkajícího se řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, a ustanovení části zákona o veřejném ochránci práv. "Návrh byl zjevně neopodstatněný," konstatoval Langášek s tím, že ombudsman tedy může iniciovat kárné řízení proti předsedovi nebo místopředsedovi soudu.
Ústavní soud se dostal k závaznému výroku prostřednictvím konkrétní kauzy. Nejvyšší správní soud totiž v současnosti podle Langáška projednává návrh na zahájení kárného řízení podaný ještě zesnulým veřejným ochráncem práv Otakarem Motejlem proti místopředsedovi Vrchního soudu v Praze. "Nejvyšší správní soud spolu s kárně obviněným soudcem dospěl k závěru, že svěření pravomoci zahajovat kárné řízení veřejnému ochránci práv bylo protiústavní. Nejvyšší správní soud proto kárné řízení přerušil a navrhl Ústavnímu soudu zrušení příslušných zákonných ustanovení," řekl Mediafaxu Langášek.
Ústavní soud však názor Nejvyššího správního soudu podle generálního sekretáře ani v nejmenším nesdílel. "Posuzovaná aktivní legitimace veřejného ochránce práv plně zapadá do rámce smyslu a účelu jeho působení," zdůraznil soudce-zpravodaj Pavel Holländer.
Ústavní soud zároveň konstatoval, že pokud je výkon soudní správy ze strany předsedů či místopředsedů soudů v rozporu s právem, neodpovídá-li principům demokratického právního státu a dobré správy, případně lze-li jej hodnotit ve smyslu nečinnosti, pak aktivní legitimace veřejného ochránce práv v řízení o jejich kárné odpovědnosti přispívá k ochraně základních práv a svobod. "Její uplatnění nijak není v rozporu s principy dělby moci a soudcovské nezávislosti," uvedl Holländer v odůvodnění usnesení, jímž odmítl návrh Nejvyššího správního soudu pro zjevnou neopodstatněnost.
"Nejvyšší správní soud tak může po doručení usnesení Ústavního soudu pokračovat v kárném řízení zahájeném ochráncem Otakarem Motejlem," konstatoval Langášek.